Koupě bytu

Začátkem roku 2009 jsem usoudil, že by nebylo od věci koupit vlastní byt. Ceny vypadaly, že už nemají kam klesnout a navíc jsem měl jsem nějaké peníze “navíc” odložené na spořícím účtu s mizerným úrokem. Trvalo mi ovšem rok a půl, než jsem našel vyhovující nemovitost.

Základní požadavky byly jasné:

  • lokalita Praha, žádné vesnice kolem
  • osobní vlastnictví
  • velikost minimálně 2+kk, 70m^2
  • cena maximálně 2.5mil
  • 2. a vyšší patro
  • původní stav, k rekonstrukci
  • dopravní obslužnost, ideálně na metru
  • blízkost přírody (kolo, běhání, modelařina, …)

Z velikosti a cenového limitu celkem jasně vyplynulo, že se bude jednat o “panelákový” byt. Celkem brzo jsem se stal odborníkem těch pár dispozičních řesení socialistické výstavby a už podle uváděné plochy viděl, jestli má cenu vůbec nabídku “rozklikávat”. V průběhu hledání jsem také ještě vyškrtával nevhodné lokality – Jižní Město, Hostivař, Modřany, Lhotka (jen tramvaj), Prosek a další. Záhy jsem, po shlédnutí několika “zdařilých” rekonstrukcí, přidal podmínku původního stavu.

Kontaktoval jsem pět největších realitních kanceláří, napsal si robota na SReality (během hledání stačili udělat kompletni redesign, takže jsem to vlastně psal 2x), který mi pravidelně stahoval nové nemovitosti a filtroval takové, které tam realitky cpaly opakovaně pod jiným identifikatorem.

Po cca roce neúspěšného hledání jsem měl jasno, že najít odpovídající nemovitost nebude vůbec lehký úkol. Zaprvé – drtivá většina realitních makléřů jsou pitomci. Pamatujete na veksláky? Znáte taxikáře? Realitní makléři jsou někde mezi. Inteligencí, chováním, občas i vzhledem. Dávají nekompletní informace nebo přímo lžou, věci nerozumí, chybí jim základy slušného chování… peklo.

Druhý problém jsou neprodejné byty, takové “ležáky” tvoří většinu nabídky. Vetšinou je to dané neodpovídající cenou vzhledem k vlastnostem nabídky, často jsem si ovšem říkal, že tohle bych nechtěl ani zadarmo.

Po několika desítkách domluvených prohlídek nemovitostí, z nichž se některé nekonaly prostě proto, že makléř nedorazil, případně poslal půl hodiny předem SMS, že se prohlídka ruší, jsem si stále nebyl z objektivních důvodů schopen vybrat.

Nakonec jsem koupil byt, který splňuje většinu požadavků – a to od rodičů mé kamarádky, kterou napadlo se zeptat, jestli bych ho náhodou nechtěl. Škoda, že to neudělala o půl roku dříve – obě strany si mohly ušetrit marné hledání a snahu o prodej 😉

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *


*