SkiTrip 2013

…a few pictures from this year’s ski trip, this time from Aprica, Italy.

Rozvody elektřiny

Rekonstrukce bytu bez nových rozvodů elektřiny by nedávala příliš smysl. Staré, dvojvodičové, hliníkové rozvody jsou nejen za hranicí životnosti, ale jsou i opravdu nebezpečné.

Hliník totiž tzv. “teče” při průchodu proudu a je nutné všechny šroubované spoje pravidelně dotahovat. A když píšu všechny, myslím všechny – včetně krabic schovaných za skříněmi, včetně spojů pod vypínači atd. Kdo z nás to dělá? Varováním budiž požár, který málem vznikl u rodičů v bytě, v krabici za postelí se uvolnil spoj natolik, že došlo k jiskření, od kterého chytila plastová krabice. Nebýt doma, mohli lehce vyhořet. Nové rozvody se realizují pouze měděné, navíc se třemi vodiči (L, N, PE).

Druhým, zcela zjevným, problémem je nedostatek zásuvek v místnostech. Socialistický plánovači prostě nepočítali s množstvím elektrických spotřebiců, který dnešní človek potřebuje. Tohle platí zejména v kuchyni, kde má dneska každý minimalně varnou konvici (cca 2000W) a mikrovlnku (dalších 1000W). O indukční desce (7500W) ani nemluvě.

Navíc většina bytů s rozvody plynu má zavedenou pouze jednu fázi. Vzhledem k tomu, že od PRE (či jiného dodavatele) nedostanete vyšší jistič, než 25A, je i tady na problémy zaděláno. Obyčejně není problém zvýšit na 3x25A, ale počítejte s cca 10tis korun za tuto změnu (poplatek za rezervaci příkonu podle ERÚ je 7500,-, něco stojí revizní technik, který připraví 3F rozvod v rozvaděči a potvrdí tento stav dodavateli elektřiny).

Od začátku tedy bylo jasné, že rozvody v původním stavu nezůstanou. Respektive, že z nich nezůstane zhola nic.

Před zadáním (natož začátkem) prací je třeba si udělat naprosto jasno v následujícím:

  • kde mají být zásuvky (230V) a v jakém počtu?
  • kde mají být světla a vypínače?
  • budou někde stmívače a co budou stmívat (potřeba více vodičů)?
  • chci strukturovanou kabeláž (=počítačová síť)?
  • chci koaxiální rozvody (televize)?

První body jsou naprosto zásadní, silové rozvody se ukládají přímo do betonu/pod omítku. Poslední dva lze specifikovat z větší části trochu později – pro tyto rozvody se používají plastové chráničky (známé také jako “husí krky”) a kabely se do nich zatahují až když je vše ostatní hotovo. Je ovšem třeba mít jasno v tom, odkud kam mají chráničky vést.

Co se světelných okruhů a stmívačů týče, existují tři možnosti – u klasické žárovky není problém a stačí pouze dva vodiče, stejně jako u vypínače. Úsporné zářivky ovšem většinou takto stmívat nelze a jsou dva standardy pro stmívání – digitální a analogový. A oba vyžadují dva vodiče navíc. Pokud budete chtít stmívač, doporučoval bych od vypínače (krabice) ke světlu natáhnout CYKY 5×1.5, rozdíl v ceně je minimální.

V zásadě jsou dvě možnosti řešení nových rozvodů – zasekáním nebo lištami. Lišty jsou ošklivé (osobní názor), nepraktické (nepřirazíte nábytek až ke zdi), ale vyjde to levněji než sekání, které je celkem náročné na kvalitu nářadí (a fyzickou zdatnost pracovníků). Navíc tato činnost vygeneruje monstrózní množství jemného prachu, který není radno vdechovat. Většina elektrikářů to buď odmítne dělat rovnou nebo si to nechá dobře zaplatit (a věřte mi, že je slušná odměna více než na místě).

I přesto všechno jsem se pro sekání rozhodl.

V mém případě byly veškeré kabely zality do betonové mazaniny, kterou byla vylitá podlaha (cca 5cm vrstva). Mazanina je celkem měkká a nebyl velký problém vyřezat drážky pro nové rozvody v plné hloubce. Osvědčilo se prořezat hrany drážek (125mm úhlová bruska má ideální prořez) a pak už to jen lehounce podebrat a vysekat bouracím kladivem. Drážky dělejte radši širší, než by se zdálo potřeba.

Výrazně horší to bylo se zásuvkami a vypínači – ty bylo třeba zasekat do panelových stěn, které jsou řádově tvrdší než zmíněná podlahová vrstva. Osvědčily se čtvercové instalační krabice KP 67X67 – lze je poskládat dohromady díky systému “pero-drážka”, navíc je výrazně jednodušší vysekat obdélníkový otvor než kulatý. Postup byl jednoduchý – obkreslit poskládané krabice na stěnu (cca 30cm nad podlahu), obvod obdélníku proříznout úhlovou bruskou, vnitřek vysekat. Poté proříznout a vysekat přívodní drážky od krabic do podlahy. Na celou akci padlo asi 15 diamantových kotoučů z OBI za 99,- (nejlépe řežou ty vroubkované, navíc se nemusí chladit a nepraskají, když se potkají s ocelovým armováním).

Kabely ke světlům potřebují také drážky ve stěnách a ve stropech. Platí dvě pravidla, která je absolutně nutné dodržet a to – drážky ve stěnách smí být pouze svislé a drážky ve stropních panelech pouze podélné. Pokud to bude možné, zvažte využití mezery mezi panely.

Počítejte s tím, že během sekání (a po něm) budete mít jemný prach úplně všude. Doporučuji důsledné používaní respirátoru!

Ležaté rozvody v drážkách v podlaze se zalijí betonem, na celý byt v mém případě padlo cca deset 25kg pytlů. Krabice/drážky ve stěnách/stropech se pak typicky zasádrují elektrikářskou sádrou. Podotýkám, že hrana krabice by měla být v rovině s budoucí, finální, omítkou – jinak budete mít problémy s různě nesedícími a viklajícími se přístroji.

Zapojení bytového rozvaděče přenechte někomu, kdo tomu rozumí. Ve zkratce byste měli v rozvaděči mít následující:

  • hlavní vypínač
  • proudový chraníč pro mokré provozy a veškeré zásuvky
  • oddělené okruhy minimálně pro každou místnost
  • oddělené okruhy pro pračku, myčku, sporák

Nezapomeňte na zvonek, který často původní rozvaděč obsahoval. Pokud navyšujete z 1F na 3F, bude potřeba také výměna přívodního kabelu. Někdy se podaří ho protáhnout původní cestou, jindy musí jít v liště.

Odstranění nalepeného podlahového PVC

Podlahy ve většině novějších bytů (70. léta a výš) jsou pokryté PVC nalepeným na podkladní betonovou vrstvu – ne tedy přímo na stropní panel bytu o patro níže. V mém připadě měla tato vrstva cca 5cm výšku a byly v ní zality veškeré rozvody elektřiny.

Podlahové PVC se skládá ze dvou vrstev; svrchní pochozí a spodní tepelně a zvukově izolační. Izolační vrstva se bohužel velice často při odstraňování odtrhává a kusy zůstávají přilepené na podkladu. Použité lepidlo se odstraňuje také velice špatně, i po třiceti letech pevně drží.

Vyzkoušeli jsme různé metody, nejdřív, co nefunguje:

  • elektrická škrabka Festool TPE-RS 100 – nemá dostatečnou sílu a kvalitu nože a po pár metrech navíc praskla spodní deska. Většinou jen trhá PVC, izolační vrstva zůstává přilepena k podkladu
  • manuální škrabka – bez šance
  • trhání – nařízneme tenký pásek, škrabkou odloupneme na kraji a trháme – vyžaduje to poměrne dost síly a špatně se drží za konec

Finální funkční postup je kombinací poslední metody a bourací techniky:

  1. nařezat ostrým nožem PVC na pásky, maximálně 50cm šířky
  2. bouracím kladivem s plochým sekáčem “na dlažbu” podebrat PVC na délku sekáče
  3. páčením směrem nahoru odtrhnout až ke konci sekáče
  4. postup opakujeme po cele délce pásku

Nic ovšem nezabrání občasnému roztržení PVC a výsledným ostrůvkům s chomáči přilepené spodní, izolační, vrstvy. Jakákoliv snaha jednoduše odstranit tyto zbytky je marná – opalovat to nejde, oškrábat to ručně je práce na měsíc, jediné schůdné řešení je velká sanační bruska s diamantovým kotoučem, která nejen odstraní tyto zbytky ale zároveň i srovná případné nerovnosti (a že jich je požehnaně).

Bruska se dá buď půjčit (cca 600/den), nebo je možné nechat srovnání povrchu na firmě, která bude pokládat podlahu.

Je třeba si uvědomit, že zvukově izolační vlastnosti původního PVC nebyly vůbec špatné a plovoucí podlaha s izolací typu Mirelon má vlastností výrazně horší. Pokud něco takového položíte, je dost možné, že si budou sousedi o patro níž stěžovat – a budou v právu, viz stavební zákon. Ideální náhradou je podlaha celoplošně lepená na flexibilní lepidlo – nebo plovoucí ovšem s masivní izolační vrstvou pod ní.

Obecně bych chtěl varovat před plovoucí podlahou, jakkoliv to vypadá relativně slušně, vlastnosti jsou tristní. Velká, celistvá, plocha funguje jako obří rezonanční deska a i uvnitř bytu se chození nepříjemně rozléhá. A úplné peklo nastává když máte třeba psa…

Bourání příček

Vzhledem k tomu, že plánovaná rekonstrukce zahrnovala demolici všech příček, pokusím se shrnout zkušenosti s tímto typem činnosti.

Zaprvé – bez statika je možné bourat pouze nenosné stěny. Já měl to štěstí, že příčky sice byly betonové, ale tenké (6cm) a nenosné, na jejich vrchní hraně byl gumový pás, po vytažení vznikla cca 3cm mezera mezi příčkou a stropem.

V úvahu připadalo několik metod, jak přícky rozebrat. Původní plán byl přícky rozřezat velkou úhlovou bruskou (230mm) na malé díly. Tohle nefungovalo – rovné diamantové kotouče řežou beton bez chlazení relativně pomalu, ty rychlejší, segmentové, se zničí při kontaktu s železem. Kterého je v příčce víc, než dost. Navíc při řezání betonu suchým způsobem vzniká neuvěřitelné množství jemného prachu, přes který není na metr vidět. Další metoda byla příčku rozsekat bouracím kladivem. Opět to nějak šlo, ale strašně pomalu.

Poslední a nejúspěšnější byla obyčejná, cca desetikilová, železná palice. Příčka má v sobě zalitou železnou mříž jako výztuhu, jsou to železné tyče s roztečí cca 20cm v obou směrech, které jsou přivařené k sobě v místech styku. Každý panel (a to nejen tenká příčka) má v rozích (a často i jinde na hranách, podle situace) železné pásy, svařené s vnitřním armováním – a ty jsou pak použity na spojené panelů k sobě.

S dostatečně těžkou palicí není žádný problém příčku kus po kusu rozbourat, stačí dvě, tři rány a vypadne celý čtverec betonu z armování (těch cca 20x20cm) a po dopadu na podlahu se rozpadne na menší kusy. Uvědomte si, že beton je fakt těžký. Myslet si, že odnesete v ruce čtverec půl na půl metru, je naivní.

Po “vymlácení” betonu zbývá už jenom odřezat místa, kde je armování svařeno s ostatními panely – jsou to typicky horní a spodní rohy krajů příček – a armování dále rozřezat na menší kusy, to jde rychle i malou úhlovou bruskou (125mm).

Vybourání všech příček zabralo několik dní, suť jsme naskládali do tkaných pytlů a ty pak odnosili pracovníci firmy, která přistavila kontejner. Ty kontejnery byly nakonec potřeba dva (dvoutunové) a to jsme už předtím podnikli dva výjezdy s plným autem pytlů do sběrného dvora.

Bourání jádra

Konstrukce jádra byla poměrně jednoduchá – železný rošt, na něm z části našroubovaná dřevěná deska jako podlaha (s nalepeným PVC), dva profily držely na čtyř šroubech vanu.

Do obvodových hran z železných U-profilů roštu byly zasazené stěny. Stěny měly dřevěný rám vyplněný polystyrenem, oboustranně opláštěné umakartem. Stěny byly v horních rozích připevněny k sobě pomocí plechových pásků upevněných hřebíky do obvodových latí.

Likvidace nám zabrala slabý půlden, spodní rošt byl místy naprosto zrezlý, do stěn stačilo kopnout a vypáčit je. Jediné nařadí, které jsme použili, byla pila na dřevo (nařezání stěn) a úhlová bruska na rozřezání roštu.

Stejně lehce šlo rozebrat opláštění stoupaček (železný rám, na něm přišroubované pláty).

Byt zakoupen, co s ním teď?

Hurá, po dvou měsících zařizování hypotéky, podpisování smluv, převádění energií, návstěv na katastru a tak podobně mám konečně svůj vlastní byt.

Od začátku jsem byt kupoval s tím, že bude třeba provést rekonstrukci. Otázka byla jenom jak důkladnou a kdy.

Odložení rekonstrukce na “později” jsem, poučen z dočasného pobytu Sovětských vojsk na našem území, zavrhl. Když ji neudělám hned, neudělám ji nikdy. Navíc pak bych musel rešit co s existujícím nabytkem, kde bydlet po dobu rekonstrukce a tak podobně.

Druhou otázkou byl rozsah. Nudlovitá kuchyň mi nevyhovovala vůbec a postupně jsem se dopracoval k řešení s pracovním názvem “Hirošima”. Prostě půjde pryč všechno – původní nábytek, jádro, veškeré příčky… Zůstávají jen obvodové zdi a okna.

Začal jsem bourat vše, co se dalo. V mezičase jsme pracovali s kamarádkou architektkou na novém řešení. Tohle trvalo docela dlouho, šachovali jsme s velikostí pokojů na severní straně, nakonec to skončilo u varianty, která elimilovala ošklivý “zub” u dveří do pravého pokoje. Vedle kuchyně přibyl výklenek na lednici a za ním “technická místnost”, kde bude pračka a případně sušička. Také tam bude končit strukturovaná kabeláž a bude tam zřejmě i umístěn server, router a další technika. Koupelna byla zvětšena cca o 2m^2, toto místo zabere sprchový kout.

Součástí rekonstrukce také budou nové rozvody elektřiny, stávající nevyhovují provedením (dvě, tři zásuvky na místnost) ani stavem (hliník ve stádiu rozkladu). S nimi se sveze instalace strukturované kabeláže v normě CAT6. Zásuvky budou vždy po pěti s tím, že rozložení bude zřejmě 3-4x 230V, 1x dvojitá RJ45 (CAT6) a 1x rezerva. Severní mistnosti počítají se čtyrmi pětizásuvkami, obývací pokoj pak s dvěmi. Dále budou pod omítkou vedeny všechny kabely pro reproduktory (domácí kino, 7.2), nezapomnělo se ani na průraz na balkon (satelit).

Původní elektroinstalace ja navíc jednofázová, což se bude muset změnit. Pro jistotu také přidáme oddělenou připojku 3x230V pro varnou desku – kdyby se v budoucnosti nevařilo na plynu.

Koupelna, záchod a “technická místnost” budou mít sádrokartonové stropy s maximální možnou výškou (cca 16cm pod původním stropem), v nich budou rozvody elektřiny, bodové zdroje světla, ventilátory a v koupelně pak navíc reproduktory. Koupelna ještě navíc dostane elektrické podlahové topení a topné žebřík jako náhradu za původní infrazářič.

Chodba dostane dvojí osvětlení – stopní, ovládané vypínači a “nouzové”, které bude spínané pohybovým čidlem a bude decentně osvětlovat podlahu. V obývacím pokoji se pak počítá s dvěmi stropními (nezávislými) světly a několika stojacími lampami. Lahůdkou pak bude zásuvka v podlaze uprostřed pokoje (měla by vyjít k rohu pohovky).

Jídelní kout bude mít také svoje světlo, stejné jako kuchyň (stropní a pravděpodobně LED pásek pod skrínkami). Jedna zásuvka bude také vvvedena na balkon.

Při návrhu rozvodů jsme skončili u 24-pozicové rozvodnice, která bude těsně stačit. Hlavní přičinou je počet okruhů a nechuť ke společnému proudovému chrániči (mokré/zásuvkové okruhy budou mit sdružené chráničo-jističe). Rozvodnice se bude nacházet o něco výš, než ta původní – vpravo od vstupních dveři, nad jejich horní hranou.

Koupě bytu

Začátkem roku 2009 jsem usoudil, že by nebylo od věci koupit vlastní byt. Ceny vypadaly, že už nemají kam klesnout a navíc jsem měl jsem nějaké peníze “navíc” odložené na spořícím účtu s mizerným úrokem. Trvalo mi ovšem rok a půl, než jsem našel vyhovující nemovitost.

Základní požadavky byly jasné:

  • lokalita Praha, žádné vesnice kolem
  • osobní vlastnictví
  • velikost minimálně 2+kk, 70m^2
  • cena maximálně 2.5mil
  • 2. a vyšší patro
  • původní stav, k rekonstrukci
  • dopravní obslužnost, ideálně na metru
  • blízkost přírody (kolo, běhání, modelařina, …)

Z velikosti a cenového limitu celkem jasně vyplynulo, že se bude jednat o “panelákový” byt. Celkem brzo jsem se stal odborníkem těch pár dispozičních řesení socialistické výstavby a už podle uváděné plochy viděl, jestli má cenu vůbec nabídku “rozklikávat”. V průběhu hledání jsem také ještě vyškrtával nevhodné lokality – Jižní Město, Hostivař, Modřany, Lhotka (jen tramvaj), Prosek a další. Záhy jsem, po shlédnutí několika “zdařilých” rekonstrukcí, přidal podmínku původního stavu.

Kontaktoval jsem pět největších realitních kanceláří, napsal si robota na SReality (během hledání stačili udělat kompletni redesign, takže jsem to vlastně psal 2x), který mi pravidelně stahoval nové nemovitosti a filtroval takové, které tam realitky cpaly opakovaně pod jiným identifikatorem.

Po cca roce neúspěšného hledání jsem měl jasno, že najít odpovídající nemovitost nebude vůbec lehký úkol. Zaprvé – drtivá většina realitních makléřů jsou pitomci. Pamatujete na veksláky? Znáte taxikáře? Realitní makléři jsou někde mezi. Inteligencí, chováním, občas i vzhledem. Dávají nekompletní informace nebo přímo lžou, věci nerozumí, chybí jim základy slušného chování… peklo.

Druhý problém jsou neprodejné byty, takové “ležáky” tvoří většinu nabídky. Vetšinou je to dané neodpovídající cenou vzhledem k vlastnostem nabídky, často jsem si ovšem říkal, že tohle bych nechtěl ani zadarmo.

Po několika desítkách domluvených prohlídek nemovitostí, z nichž se některé nekonaly prostě proto, že makléř nedorazil, případně poslal půl hodiny předem SMS, že se prohlídka ruší, jsem si stále nebyl z objektivních důvodů schopen vybrat.

Nakonec jsem koupil byt, který splňuje většinu požadavků – a to od rodičů mé kamarádky, kterou napadlo se zeptat, jestli bych ho náhodou nechtěl. Škoda, že to neudělala o půl roku dříve – obě strany si mohly ušetrit marné hledání a snahu o prodej ;-)

Ski Trip 2012

…a few pictures from this year’s ski trip to Zillertal in Austria. Pictures are from Hintertux glacier.

Aplikace, bez kterých se na Androidu nebejdete

Už něco přes dva měsíce jsem majitelem G1, prvního telefonu s operačním systémem Android. Za tu dobu jsem si našel aplikace, které jsou nezbytné pro každodenní práci a teď jsem se rozhodl o svůj seznam podělit.

AppsInstaller

AppsInstaller umožňuje instalaci aplikací z paměťové karty – ideální pokud máte například zakoupený software (v ČR stále není dostupný placený obsah v Marketu)

CalWidget

Widget zobrazující události z kalendáře, dobře konfigurovatelná náhrada za ne příliš povedený systémový widget.

widgety od CurveFish

Malé widgety umožňující rychlé zapínání/vypínání WiFi, Bluetooth, zvonění atd, také mají widget pro rychlé změny podsvícení, ale to mam de facto pořád na minimu, takže tenhle konkrétní widget nepotřebuji. A mají hezký widget se stavem baterie (graficky znázorněná kapacita, napětí, teplota…).

Screebl

Naprosto geniální aplikace. Screebl se totiž snaží odhadnout, jestli s telefonem pracujete či nikoliv a podle toho bud prodlouží nebo naopak zkrátí timeout, po kterém se vypíná display. Odhaduje to na základě dat z akcelerometru a nutno říci, že to funguje až nečekaně dobře.

ConnectBot

SSH klient. Nemám, co bych dodal – dělá přesně to, co se od něj očekává.

K-9 Mail

Výborný mailový klient. K-9 je forkem původní Mail aplikace pro Android ale od té doby ušel dlouhou cestu. Vyzdvihl bych zejména dobře nastavitelné pohledy na složky.

Co mi na Androidu chybí?

V porovnání s Nokií nemá Android vestavěnou podporu pro “běžné” kancelářské formáty – PDF, XLS, DOC… Existují placené aplikace, ale ty si člověk v terénu nestáhne právě kvůli chybějící podpoře v Marketu. Další věcí, byť zřejmě dočasnou, je absence navigačního software. Mne osobně to nevadí protože mám v autě “velkou” navigaci, ale z pohledu potenciálního kupce je to mínus pro Android – zvlášť když před necelým měsícem Nokia uvolnila navigační software zdarma pro drtivou většinu svých smartphonů. Pro Android samozřejmě placené aplikace pro navigaci existují, ale “zdarma” je cena, která se poráží těžko.

How to update T-Mobile G1 from 1.1 (factory) to 1.6

Some time ago my Android’s camera stopped working. Today T-Mobile sent me new G1 as temporary phone until my is fixed. But this “new” G1 is really brand new – with original 1.1 firmware. And I can’t wait for OTA as it could take weeks.

You’ll need following files:

signed-TMI-RC9-from-TMI-RC4.c8187210.zip
signed-CRB17-from-TMI-RC9-eu.17667e06.zip
signed-kila_eu-CRB43-from-CRB17.1638e1b4.zip
signed-kila_eu-CRC1-from-CRB43-FIX2.1c36f92b.zip
signed-kila_eu-CRC37-from-CRC1.404fe17f.zip
signed-kila_eu-DRC92-from-CRC37.a7b90b4e.zip

For every file repeat following steps (remember to keep file order same as above):

  • copy file to SD card’s root as update.zip
  • power off the phone
  • power on the phone while holding Home key
  • when an attention icon is displayed, press Alt+L and then Alt+S
  • wait for update to finish
  • press Home+Back to reboot when instructed to do so
  • wait for the phone to power off (or on, this depend on current firmware version), there might also be an icon with arrow and memory chip displayed for some time, don’t panic!
  • repeat steps above with next file in a row

Don’t be surprised that maintenance screen changes between updates, it starts as simple, key driven screen but after second update it can be also controlled by the trackball.

After applying above mentioned steps to all files you should have latest 1.6 (aka Cupcake) installed on your G1.